Jmenuji se Alena Tovarová a je mi 38 let…
S dobrovolničením jsem začala ani nevím před kolika lety, asi pro psí útulek, kde jsem se setkala s dalšími nadšenými dobrovolníky, kteří mi vyprávěli, jak pomáhají kdekoliv. Tak slovo dalo slovo a šla jsem s nimi třeba vymalovat jeden azylový dům, kde se i natíral plot, sekala tráva a sázely kytky. Posléze jsem natrefila na různé další akce, kde bylo potřeba pomoci, až jsem se dostala ke kontaktu na RunCzech, kde jsem pomáhala při běžeckých závodech a díky nim se mi otevřely dveře k dalším sportovním akcím (třeba mistrovství Evropy ve vodním slalomu, Ještěd sky Race a mnoho dalších.).
Každá akce má své ohromné kouzlo, ať se jedná o pomoc při charitativních, sportovních či jen nějakých festivalech, či barista roku, Korzo Národní, atd…
Minulý rok největším zážitkem byl Olympijský festival, který mě nabil takovou dávkou euforie a štěstí, že jsem poté šla pomoc péct cukroví pro lidi bez domova a rozdávat jim ho.
Podle mě není nic lepšího než jít kamkoliv dělat dobrovolníka, protože vidíte tu radost a štěstí v očích druhých. Ani nemusím zmiňovat, že dobrovolníci to nemají vždy jen lehké, ale musejí tu danou akci pomoci připravit a posléze i uklidit. Ale ta námaha před a po je to nejmenší, když vidíte šťastné lidi okolo. Navíc se potkáte se stejně nadšenými dobrovolníky (některé už nazýváte kamarád/ka a plánujete společné akce, kde se zase potkáte).
Každému doporučuji si aspoň jednou zkusit být dobrovolníkem, ať sám zažije ten pocit štěstí a radosti. Mějte se krásně a někdy se určitě uvidíme.
Alena.
