Mezi dobrovolníky na Olympijském festivalu byl i mladík z našeho města
Zimní olympijské hry jsme mohli letos prožívat o něco intenzivněji díky Olympijskému festivalu, který se konal na Výstavišti v Českých Budějovicích. Po dobu sedmnácti dní zde návštěvníci mohli vyzkoušet 24 sportů a nasát pravou olympijskou atmosféru. Podle statistik patřila k nejnavštěvovanějším sportovištím kluziště, hned za ním curling a biatlon.
Aby vše fungovalo tak, jak má, zapojily se do příprav a organizace festivalu stovky pořadatelů a jejich pomocníků. Nepřehlédnutelnou a nenahraditelnou součástí byli také dobrovolníci, kteří byli vždy připraveni pomoci návštěvníkům i organizátorům.
Mezi nimi byl i jeden z lomnických sportovců – Tadeáš Bicek.
Tadeáši, sportovec – jaké sporty tě zajímají a kterému se věnuješ nejvíce?
Je to hlavně fotbal, a to v různých podobách. Začínal jsem ve fotbalových přípravkách tady v Lomnici a fotbalu jsem zůstal věrný dodnes. Chytám za TJ Lokomotiva Veselí nad Lužnicí, zároveň působím jako rozhodčí pro Jihočeský kraj a složil jsem si také trenérské zkoušky.
Pokud víme, sport je i součástí tvého studia.
Ano, studuji ve 3. ročníku Střední odborné a vyšší odborné školy automobilní a technické v Českých Budějovicích, obor Management sportu a dopravy.
Sport tedy vyplňuje velkou část tvého času. Možná i proto tě oslovila výzva stát se dobrovolníkem na Olympijském festivalu. Co všechno tato role obnášela?
Dobrovolníků nás bylo asi dvě stě. Každý si mohl podle svých možností naplánovat směny na jednotlivých stanovištích. Podmínkou bylo odpracovat minimálně deset směn, každou zhruba pět hodin.
Byli mezi dobrovolníky převážně studenti, nebo šlo o širší věkový průřez?
Byl to opravdu pestrý kolektiv – nejmladšímu dobrovolníkovi bylo 17 let a nejstaršímu dokonce 85.
Jaká byla tvoje konkrétní náplň práce?
Návštěvníci mě mohli potkat například u skoků na lyžích, na biatlonové střelnici, v půjčovně bruslí, u curlingu, radi ski alpinismu nebo u bobů.
Co přesně jsi na těchto stanovištích dělal?
Po proškolení jsme pomáhali návštěvníkům se správným vybavením a vysvětlovali jsme, jak používat sportovní náčiní. Šlo hlavně o praktické věci – pomáhal jsem třeba s obouváním lyžařských bot, zachytával jsem skokany při doskoku z malého můstku nebo na biatlonové střelnici vysvětloval manipulaci se zbraní. U každé disciplíny jsme návštěvníky instruovali, jak se správně obléct, obout a jak se při sportu chovat, aby si mohli bezpečně vyzkoušet, jak náročné tyto sporty jsou.
Zpočátku jsme si říkali, jestli opravdu budeme lidem radit, jak si obout lyžáky. Ale pak jsme si uvědomili, že ne každý jezdí lyžovat a třeba curling si mnoho lidí vyzkoušelo úplně poprvé. Někdy to bylo docela zábavné, ale návštěvníci byli skvělí a celkově jsme si to moc užili.
Jaký moment z festivalu ti nejvíce utkvěl v paměti?
Těch zážitků bylo hodně – od příjezdu snowboardistky Zuzany Maděrové přes sledování hokejového zápasu s Kanadou až po ocenění Dobrovolník dne. Zajímavým okamžikem pro mě bylo také to, že jsem byl přítomen, když si biatlonovou střelbu vyzkoušel pan prezident s první dámou.
Jak mezi sebou dobrovolníci komunikovali a jaký byl přístup organizátorů?
Rozpisy směn a případné změny jsme řešili přes WhatsApp a Facebook. Před každou směnou jsme měli krátkou schůzku s koordinátory, kde jsme si upřesnili program dne. A pak už všechno fungovalo bez problémů. Navíc jsme si po skončení směny mohli jednotlivé sporty sami vyzkoušet, což byl skvělý bonus.
A jaký byl přístup organizátorů a koordinátorů?
Velmi vstřícný. Všichni se k nám chovali moc hezky a mezi dobrovolníky jsem poznal spoustu zajímavých a příjemných lidí.
Využil bys podobnou příležitost i v budoucnu?
Určitě ano. Atmosféra festivalu i lidé kolem něj byli skvělí. Pokud to bude možné, rád bych se zapojil i do festivalu při letních olympijských hrách v roce 2028.
